Dny se zkrátily, blíží se konec roku a opět můžeme zbilancovat právě dobíhající rok. Byl takový… jiný… ve světě se dějí věci, kterým jeden ani vlastně pořádně nerozumí. A tak nezbývá než se soustředit na známé motto – focus on what you can control…
Hned ze začátku roku Jasmínka odchovala svá poslední koťátka. Přestože jsem věděla, že jsou její poslední, měli jsme ve vrhu čtyři přenádherné holčičky, prosícího Vojtu, že kočky máme doma v dlouhodobém podprůměru, a našeptávače v hlavě, že bychom si samozřejmě měli holčičku, držitelku linie, nechat, vydržela jsem! V druhé půlce roku pak přivedla na svět koťátka Isinka. Vždycky je to skvělá parta a sledovat jejich vývoj a objevování světa se prostě neomrzí. Navíc, vznikají nám díky nim i nová lidská přátelství.
Do toho jsme na jaře rozjeli budování Chaloušova / našeho ráje. Ještě v zimě, kdy jsme zapadli nezapadnutelnou čtyřkolkou, se položil základ pro budoucí cestu. Pak nám tak nějak na střídačku vše přálo a nahrávalo – když jsme potřebovali navézt kůly (tu cestu jsme neměli tak rychle), mrzlo, když jsme ty kůly potřebovaly zatlouct, mrazy povolily. Pak máme skvělé přátele, kterým když zavoláte, že byste potřebovali půjčit koně, vezmou auto, vozík a toho koně vám opravdu půjčí a pomůžou dovézt. Náš ráj tak ožil, přesně na druhý jarní den. A co by to bylo za stáj (která ještě nestojí) bez koček myšolapek. Tak jsme vyspravili ten rodinný kočičí podprůměr a vzali dva malé kocourky z útulku. Zvykli si brzy, a jak to u těchto zvířat bývá, jsou to ty nejvděčnější bytosti pod širým nebem. A my jsme makali. Desítky hodin práce přešly ve stovky, učili jsme se v průběhu procesu, ale krůček po krůčku se nám to rýsovalo. Někdy líp, někdy hůř, někdy do slepé uličky, ale stojí při mně muž, který vždycky nakonec řešení vymyslí, a dostali jsme se zdárně do cíle. Unavení, ale spokojení. Spoustu nás ještě čeká, ale dostali jsme možnost něco společně vytvořit, z nuly, někdy možná oklikou, ale je to tam, naše, na krásném místě, bokem, kde neslyšíte, co svět lomozí a je tam o cosi snadnější udržet si vnitřní klid.
Ve všech našich počínáních nás provázela labřice Rikki, psí štístko. Je neustále šťastná, směje se, mlátí ocasem a přivítá vás šestsettisícdvěstakrát za den. Je pro každou špatnost, a pokud ji nevymyslíte vy, něco si najde… Moje představy, že budu moct využít předchozí zkušenosti z práce s našimi holkami a ostatními psíky sfoukla jak svíčku. Její neskutečný talent a čich jde ruku v ruce s jasným nastavením, že jí nikdo přece nebude ukazovat, jak a co má dělat. Pokud se jí do toho chci plést, můžu si to přece zrovna udělat sama. Hmm. Dobře, už si vzpomínám – nastav to, pečlivě připrav a pak už jen věř svému psovi… Jen jsme spolu trávily čas, cvičily sem tam, informace dostala, aby si nestihla všimnout, že ji nějak směruji. Pak dostala čas, to zpracovat, a důvěru a naložila s nimi jako profík. O nějaký měsíc později, při plnění úkolu, za které by se nestyděl všestranný pes ověřený v praxi, na mě pak už jen mrkla: Takto mamko?
Totéž mi vrací Chalouš. Je to silný kůň, velmi citlivý, ale vyrovnaný, když jste s ním, chrání Vás. Někdy se něco semele a pošle k Vám takové to: co teď s tím mám sakra dělat, ale když zachováte klid, vydechne a situací vás pronese a vy jen cítíte, že zase ještě o dvacet centimetrů vyrostl.
A jak to bývá, konec přináší nejhodnotnější… nejvíc nás baví sledovat, jak se Vojtík seznamuje se světem, hledá si své místečko, hledá spojitosti. Pomalu přechází takové to bezstarostné dětství, zjišťuje šíři, krásu a zároveň i komplikovanost světa, ale myslím, že má životní hodnoty velmi dobře nastaveny. Má smysl pro humor, chápe sarkasmus a je čestný. Umí se zatnout a jít za tím, co ho baví. Co víc si můžeme jako rodiče přát…
Jsou to vlastně všechno docela maličké a obyčejné věci, ale skládají nám život. Ne vždy je člověku do smíchu a ne vždy je jednoduché udržet nadhled. Avšak když se nám to povede, překážky v životě sice nezmizí, ale cesta přes ně je snesitelnější. Proto, jak mě naučil medvídek Pú, na otázku který den je tvůj oblíbený, odpovídám – dnešek. A tak si, přátelé, užijte každičký dnešek a mějte se rádi. Možná to občas nebude jednoduché, ale bude to stát za to. J